V jedné škole nás uvítala paní učitelka s paní ředitelkou a hned na první pohled zde byla cítit kázeň a pořádek. Děti uklízely třídu a ani nedutaly. Ptám se: „tak co paní učitelko, jaké tady maté vlčáky?“ a měl jsem na mysli, co mají ve třídě za raubíře. Paní učitelka mrkla na ředitelku a říká: „Tady žádný vlčáky nemáme“ a začaly se obě smát. Načež děti uklidily třídu a mohli jsme začít s promítáním. Vše bylo připraveno a paní ředitelka si dala ruce v bok a hlásí svým hřmotným velitelským hlasem: „Děcka, jak zde uslyším někoho vyrušovat, tak sejdu dolů z ředitelny a tady bude Saigon!“ načež se jeden žáček osmělil a ptá se: „paní ředitelko, co je to Saigon?“  Ředitelka ho probodla pohledem a hlásí: „To znají jenom vojáci, tak si to nepřej poznat!“ Chlapečkovi spadla brada a mně nezbývalo, než mu pojem Saigon nakonec besedy vysvětlit, aby neodcházel z promítání s nezodpovězeným otazníkem v jeho zvědavém mozečku.