Pepíček

Jednoho dne jsme promítali na škole, kde se zúčastnilo mnoho dětí a paní ředitelka se postavila k našemu projektu velmi otevřeně. V tělocvičně se pomalu srocovalo hejno malým ukřičených vrabců a já už pomalu hledal špunty do uší. Promítání mohlo začít, děti byly usazeny a my spustili úvodní přednášku Moře a Prales. V momentu, kdy se objevili na plátně žraloci, tak se v dětech tajil dech, až na jednoho chlapce. Pomaličku se ke mně přikradl a opatrně potichoučku říká: „pane učiteli, mohl bych se vás na něco zeptat?“ a já mu samozřejmě kladně odpověděl, poněvadž jsem měl radost, že jsem malého neduživého hošíka zaujal filmem. Zamrkal na mě prosebně svýma očima, které na mě zíraly zpoza tlustých brýlí a řekl: „Mohl bych si tom vašem notebooku zahrát karty?“

2013-05-25T17:05:33+00:00